Muž, který sázel stromy
Francouzská povídka z roku 1953 o pastýři Elzéardu Bouffierovi, který desetiletí vysazuje stromy a obnovuje zničenou krajinu.
Důležité rozlišení
Dvě silné knihy, ale dva různí autoři a dva různí hrdinové
Obě díla spojuje samota, vytrvalost a vnitřní důstojnost hlavní postavy, proto se mohou v paměti snadno propojit. Příběhově však spolu nesouvisejí.
Stařec a moře
Americká novela z roku 1952 o kubánském rybáři Santiagovi, jeho zápasu s velkou rybou, mořem, vyčerpáním a vlastními hranicemi.
Moje starší video
Audioverze, ke které je příjemné se vrátit
Po delší době jsem si nahrávku znovu poslechl díky zprávě pod videem. Klidný rytmus vyprávění dobře odpovídá člověku, jehož největší síla nespočívá ve slovech, ale v pravidelné a dlouhodobé práci.
Děj povídky
Od mrtvé krajiny k místu, kde se znovu dá žít
Vypravěč se během pěší cesty setká s člověkem, jehož každodenní práce je zpočátku téměř neviditelná. Teprve odstup mnoha let ukáže její skutečný rozsah.
Setkání v pustině
Mladý vypravěč putuje vyprahlou, téměř opuštěnou horskou krajinou. Voda je vzácná, vesnice chátrají a mezi lidmi převládá beznaděj, nepřátelství a pomalý úpadek.
Tichý pastýř
Útočiště mu poskytne Elzéard Bouffier. Jeho dům je prostý, ale pečlivě udržovaný. Stejný řád, klid a přesnost, které jsou patrné v jeho domácnosti, se později ukážou i v jeho životním díle.
Tisíce žaludů
Bouffier každý večer vybírá zdravé žaludy a následující den je sází do země. Ví, že mnohé nevzejdou a další zahynou, přesto pokračuje bez jistoty výsledku a bez potřeby uznání.
Práce delší než válka
Vypravěč odchází do první světové války. Když se po letech vrací, zjistí, že Bouffier nepřestal. Zatímco se dějiny zabývaly ničením, jeden člověk pokračoval v pomalém budování.
Návrat vody a lidí
Stromy mění mikroklima, zadržují vodu a chrání půdu. Objevují se prameny, louky, zahrady a opravené domy. Krajinu znovu osidlují rodiny, které často ani netuší, komu za její proměnu vděčí.
Dílo beze jména
Bouffier neusiluje o pomník ani vlastnictví výsledku. Les se stává samostatně žijícím celkem a jeho dílo je tak úplné právě proto, že přesahuje osobní prospěch svého tvůrce.
Literární rozbor
Proč je jednoduchý příběh tak působivý
Povídka nemá složitou zápletku ani mnoho postav. Její síla vzniká kontrastem mezi nenápadností každého jednotlivého činu a téměř neuvěřitelnou velikostí výsledku.
Mlčení plné sebejistoty
Bouffierovo mlčení není nejistota, strach ani neschopnost komunikovat. Je to klid člověka, který nepotřebuje své rozhodnutí neustále obhajovat. Ví, co dělá, a tuto jistotu potvrzuje každodenní prací.
Čin proti prázdným slovům
Povídka staví dlouhodobou konkrétní činnost proti politickým sloganům, úřednímu přisvojování zásluh a krátkodobým plánům. Bouffier nečeká, až někdo vyhlásí program obnovy. Začne sám a pokračuje.
Samota, která není odcizením
Hrdina žije sám, ale jeho samota není odmítnutím světa. Naopak: právě v osamění vykonává práci, z níž budou mít prospěch tisíce neznámých lidí. Je oddělen od společnosti, nikoli od odpovědnosti.
Strom jako symbol času
Strom roste pomalu a nelze jej uspěchat. Ztělesňuje důvěru v budoucnost, kterou člověk nemusí sám zažít. Sázení stromů je proto zároveň aktem trpělivosti, naděje a služby dalším generacím.
Obnova přírody obnovuje společnost
Les není pouze estetickou kulisou. Vrací se s ním voda, úrodnost, zemědělství, práce, domovy i mezilidská důvěra. Text propojuje ekologickou stabilitu s možností důstojného lidského života.
Moderní podobenství
Giono vypráví příběh realisticky, téměř jako svědectví skutečné události. Zároveň však Bouffier působí jako archetyp tvůrce: člověk proměňuje chaos v řád, pustinu v zahradu a beznaděj v budoucnost.
Úvodní charakteristika
Čistý dům jako první obraz vnitřního řádu
Vypravěč si všímá uklizeného domu, opravené střechy, vyčištěné pušky, umytého nádobí a zametené podlahy. Nejde jen o popis prostředí. Je to první důkaz, že Bouffier dokáže obnovovat věci, o které pečuje.
Jeho dům byl kdysi ruinou a on jej znovu uvedl do života. Stejný princip později použije na celou krajinu: trpělivě, přesně a bez okázalosti. Vnější pořádek domu tak předznamenává schopnost vytvářet řád i ve světě.
“
Mluvil málo, jak tomu často bývá u osamělých lidí, ale jeho mlčení bylo plné sebejistoty.
Všechno v tom místě i na tom muži bylo poněkud zvláštní. Nežil v chatrči, ale ve skutečném domě.
V domě z kamene, na němž bylo vidět, jak byl opraven, a znovu vzkříšen z bývalé zříceniny.
Střecha toho domu byla pevní a vítr v její krytině zněl jako vlny u mořského pobřeží.
I uvnitř bylo všechno úpravné a pěkné. Puška vyčistěná, nádobí umyté, podlaha zametená.
Skutečnost a fikce
Byl Elzéard Bouffier skutečný člověk?
Ne. Jean Giono příběh napsal tak přesvědčivě, že jej řada čtenářů považovala za skutečné svědectví. Autor však později výslovně uvedl, že Elzéard Bouffier je vymyšlená postava.
Tato skutečnost nesnižuje význam textu. Naopak ukazuje sílu literatury: smyšlený člověk může inspirovat skutečné lidi k péči o krajinu, dlouhodobé práci a přemýšlení o tom, co může dokázat jednotlivec.
Další četba
Nejznámější díla Jeana Giona
Nejde výhradně o povídky — Giono je autorem řady románů, novel, esejů a kratších próz. Česká pojmenování se mohou podle vydání lišit.
Colline
Raný román o střetu malé komunity s přírodou, kterou nelze jednoduše ovládnout.
Regain
Příběh obnovy téměř zaniklé vesnice a návratu života do opuštěné krajiny.
Le Grand Troupeau
Protiválečný román konfrontující bojiště první světové války se životem v Provence.
Le Chant du monde
Poetický a dobrodružný román, v němž řeka, lesy a hory působí téměř jako živé postavy.
Que ma joie demeure
Rozsáhlý román o pokusu změnit způsob života horské komunity a vrátit jí radost.
Un roi sans divertissement
Temná próza o zločinu, nudě a násilí, výrazně odlišná od idealizovaného obrazu venkova.
Le Hussard sur le toit
Jeden z nejslavnějších Gionových románů, zasazený do Provence během epidemie cholery.
L’Homme qui plantait des arbres
Muž, který sázel stromy — krátká próza o neokázalé vytrvalosti a obnově krajiny.
Pro orientaci
Kam patří Stařec a moře
Stařec a moře napsal Ernest Hemingway. Jeho hrdinou je rybář Santiago a jde o samostatnou novelu, nikoli o součást knihy Jeana Giona.
Mezi další známá Hemingwayova díla patří Sbohem, armádo, Komu zvoní hrana, Fiesta, V našem čase a povídka Sněhy Kilimandžára.
Myšlenka na závěr
Velké změny nemusí začínat velkým gestem
Elzéard Bouffier neměl organizaci, rozpočet ani jistotu, že svou práci dokončí. Měl pouze jasný záměr, jednoduchý nástroj a ochotu opakovat smysluplný čin znovu a znovu. Povídka tak není jen příběhem o lese, ale také o dlouhodobé odpovědnosti, vnitřní disciplíně a naději, která se projevuje prací.
Poslechnout video na YouTubeZdroje
Ověřené informace a další čtení
Děj a interpretace jsou shrnuté vlastními slovy. Bibliografické údaje a informace o autorovi vycházejí z následujících zdrojů.
01
Centre Jean Giono
L’Homme qui plantait des arbres
02
Centre Jean Giono
bibliografie autora
03
Albatros Media
české vydání a anotace
04
Městská knihovna v Praze
bibliografický záznam českého vydání
05
Penguin Random House
profil Jeana Giona
06
Encyclopaedia Britannica
Stařec a moře a postava Santiaga